Pandemie koronaviru během několika málo týdnů uvrhla velkou část světa do stavu nouze. Od dob posledního světového válečného konfliktu nelze v historii najít období, v němž se tak velká část lidstva ocitla v tak mimořádné situaci. Od Číny, přes Indii, většinu Evropy, USA až po Austrálii došlo v řádu dnů k významnému zásahu do všech rovin našich životů. Česko není výjimkou. Naopak je jednou ze zemí, které se snaží vyrovnat s pomyslnou „černou labutí“ koronavirové pandemie snahou o co nejvyšší omezení šíření viru, což má za následek omezení pohybu a setkávání. V důsledku to znamená významný zásah do individuálních svobod, do společenských a ekonomických procesů.

Tento stav je s ohledem na dosavadní vývoj koronavirové pandemie pochopitelný. Cíl restrikcí, tedy zamezit masivnímu šíření koronaviru a snížit tak fatální zdravotní dopady na nejvíce ohrožené obyvatele ČR, je pochopitelný. Zároveň však jde o zásah do životů všech, přičemž pro mnoho lidí to bude v prvním sledu znamenat významné ekonomické i sociální potíže s individuálními, rodinnými, ale i celospolečenskými a politickými konsekvencemi, které mohou mít podobně neblahý charakter, jako dopady přímé, jen budou méně vidět.

Řada těchto konsekvencí může českou společnost významně ohrožovat. Ekonomický infarkt poznamená řadu firem, některé z nich jej nepřežijí. Mohou to být globální výrobní řetězce, na nichž je česká ekonomika bytostně závislá, stejně jako lokální podnikání. Nejistota, která přetrvá ještě dlouho po odeznění pandemie, bude významně ztěžovat potřebu návratu do udržitelného stavu. Je možné, že se velká část světa bude potýkat s vleklými ekonomickými problémy, jejichž důsledkem bude zvýšení sociálního napětí a třeba i snah o extremizaci politických řešení.