Zemřel profesor Michal Mejstřík

První věty bývají nejtěžší. Kde sebrat sílu. Kde začít, když skončilo něco, co skončit nemělo. Michal Mejstřík tady vždy prostě nějak byl, byl u všeho, jako jakási konstanta, pevná struktura. Vítal mě první den na škole, kterou spoluzakládal – institut ekonomických studií (který se mezitím dostal na světovou úroveň) – a řídil desetiletí. Gratuloval mi na mých promocích a osobně mě dokopal dodělat doktorské studium, byl v každém NERVu, co zde kdy byl. Zakládal Leadership Forum, které se ještě v hlubokých a divokých devadesátkách spolu s Georgetownskou univerzitou stavělo za etiku v podnikání. Navíc měl krásnou rodinu v pohádkovém místě kousek za Prahou, kterou též všichni znali – pro jejich pohostinství a otevřenost.

Když mluvil profesor Mejstřík, všichni napjatě a pozorně poslouchali. Jeho výklad byl stejně tak poutavý jako strukturovaný, takže stačilo nedávat chvíli pozor a člověk už se nechytal. Byl to ekonom se srdcem, kterého měli rádi všichni napříč spektrem. Nikdy jsem ho neviděl naštvaného, hádavého nebo arogantního. Vychoval – a to doslova – generaci nejen ekonomů, ale i podnikatelů, akademiků a lidí, kteří skončili v politice nebo státní správě. A vychoval proto, že nás neučil, ale opravdu vychovával – nejen svou nikdy nikým nezpochybněnou erudicí, ale i svou pečlivostí, poctivostí, a schopností – o tom se diskutovalo často – dělat šílené kvantum věcí najednou. A vše pořádně. Já osobně jsem si o tom chlapovi myslel, že dělá nějaké záhadné operace s časem, protože se mi zdálo, že jeho den má tak třikrát víc hodin než u normálních smrtelníků. A každá hodina byla využita asi tak, jak by každý z nás snil, že by sám chtěl umět využívat každou vteřinu.

Vzpomínám si, jak nám vedl diplomové práce, prolistoval za několik vteřin, řekl něco se smyslu: “Hele, dobrý, ale na straně xy máte chybu, protože zapomínáte na důchodový efekt u Slutského rovnice,” vzal další a byl se stostránkovou publikaci rovněž hotový za půl minuty i s komentáři, které byly, ehm, až příliš přesné. Vzpomínám si, jak jsem sledoval otevřená ústa svých spolužáků, jak sedali do lavic, jeden po druhém, a jak nevěřícně koukali, jak někdo během vteřiny byl schopen trefit přesně to, s čím se oni mordovali více než rok. Přitom jsme si všichni byli jisti, že práce předem nečetl. Tak takhle to dělal. Mirek Zámečník, další z ligy nejlepších ekonomů, co tu máme, se mi jednou přiznal, že Michala Mejstříka podezírá z geniality.

Tak například Institut ekonomických studií, tu velikou mašinérii, řídil naprosto skvěle, byť v té době měl tisíce jiných věcí. Překládal spolu s Václavem Klausem “Samuelsona”, naší tehdejší bibli ekonomie, rozuměl bankovnictví, byl velikým expertem na kapitálové trhy, uměl tu složitou matematiku, ale zároveň byl praktický a podílel se na mnoha významných transakcích v dějinách našeho hospodářství. Málokdy stál přímo na prvním místě viditelnosti, o to mu nikdy nešlo, vždy to byl intelektuální dříč, který nejen věděl a přemýšlel, ale i neúnavně doporučoval literaturu, vždy věděl, komu zavolat, skoro pokaždé chodil pozdě, a přesto mu to nikdo nikdy nevyčetl, protože i tak byl napřed. Nikdo mu nikdy nemusel nic vysvětlovat a už hýřil nápady a brzdil ty scestné. A zase nikdo nevěděl, jak to dělá, ale dělal to dokonale. Mít Michala Mejstříka na palubě, znamenalo mít giganta na vaší straně. Každému zvedal telefon a všemu se věnoval s neuvěřitelnou (ano, neuvěřitelnou) důkladností a akademickou hloubkou, která však zároveň uměla vyplout na povrch. Uměl dělat byznys a posouvat věci kupředu. Byl darem pro každou poradu.

A zároveň to byl přítel. Vzpomínám si, jak jsem oslavoval, když si se mnou a mojí ženou potykal. Byl i se svou šarmantní manželkou na pohřbu mé milé ženy. Nyní opět polykám slzy a zapaluji svíčky.

Nějak jsme v té koronové krizi zapomněli na všechny její oběti. Psychologové by nám snad vysvětlili, jak jsme náš žal zástupně utápěli v stesku ekonomickém, o kterém se přeci jen truchlí lépe, protože to tolik nebolí. Tolik ne.

Jenže teď už to nejde. Teď odešel doyen naší generace, energický, všudypřítomný, tiše hlasitý a v plné síle. Covid si vyžádal velikou oběť – člověka, který proti pandemii s takovým nasazením bojoval. Upřímnou soustrast rodině a všem přátelům, žákům a lidem, a nám všem, kteří jsme k němu vzhlíželi. Za všechny NERVy, za KoroNERV-20, za naše bankovnictví a kapitálový trh, za pivní partu ekonomů, kterou měl tak rád, za Fakultu sociálních věd a za CERGE, za Leadership Forum, za ekonomy, ekonomky, podnikatele a podnikatelky, za dějiny české ekonomie, do kterých ses nezaměnitelně zapsal, za tento národ, mohu-li za nás všechny: Michale děkujeme ti za všechno, co jsi pro nás a s námi udělal, co jsi nás naučil a jaký jsi byl. Ať je ti tvá další cesta, už vůbec ne ekonomická, snadná, a ať tě tvé nové působiště přivítá se stejnou vervou, kterou jsi ty dával správným věcem. Kdybych mohl někoho navrhnout na nejvyšší cenu, která se na této zemi může dát, navrhuji tebe. Buď s Bohem. Kdosi moudrý mi řekl, že člověk neumírá najednou, ale s každým úmrtím blízkého kousek. S tebou jsme umřeli hodně.

Autor: Tomáš Sedláček pro Hospodářské noviny (a pro všechny, kteří Michala Mejstříka znali).