KoroNERV-20 upozorňuje na rozklad veřejných financí! A to především s ohledem na výši předkládaných schodků státního rozpočtu pro rok 2021 a dál

Praha, 12. 10. 2020 – V době prudkého nárůstu nakažených nelze predikovat, která další preventivní opatření bude muset vláda zavést, a je obtížné předpovídat další ekonomické dopady. I přes to, že při tak vysoké míře nejistoty v ekonomice by stát měl být především rozpočtově odpovědný, je předkládán státní rozpočet na příští rok, který v součtu s letošním deficitem posune celkové zadlužení ČR zpět nad 40 % HDP.  „Tento bezprecedentní deficit na rok 2021 je předkládán bez existence jasné vize koncepce konsolidace veřejných financí,“ upozorňuje za iniciativu KoroNERV-20 Danuše Nerudová. „Zatímco německá kancléřka Angela Merkelová jasně deklarovala nutnost rychlého návratu k vyrovnaným rozpočtům, naše ministerstvo financí odmítá rozpočtové schodky výrazně krotit. Za pouhé dva roky může dluh české vlády vyšplhat z loňských 30,2 % HDP na rekordní úroveň přes 43 % HDP,“ varuje Helena Horská.

Zatímco letošní plánovaný, zbytečně nafouknutý schodek ve výši 500 miliard Kč představuje z větší části cenu za vypnutí ekonomiky v zájmu ochrany zdraví obyvatelstva, navrhovaný deficit pro rok 2021 ve výši 320 miliard představuje především vyšší vládní výdaje v předvolebním roce. Oba deficity povedou k celkovému zadlužení ČR, které již příštím roce překročí 40 % HDP a může znamenat zhoršení ratingu ČR a následně ke zhoršení podmínek úvěrování a nárůst nákladů na obsluhu státního dluhu, které v loňském roce činily 46 miliard Kč.

Danuši Nerudovou zaráží, že ministerstvo financí plánuje velmi pomalé snižování deficitu ve výši 0,5 % HDP ročně. Přitom například Německo plánuje již na rok 2021 deficit pouze ve výši 2,5 % HDP a předpokládá rychlé snižování deficitu až na 0,3 % HDP. Helena Horská upozorňuje, že nasazené tempo růstu zadlužení znamená, že dosažení dluhové brzdy ve výši 55 % HDP by mohlo nastat již v tomto desetiletí.

Členové KoroNERV-20 doporučují:

  • Přehodnotit mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Ty v současnosti představují skoro 80 % a jsou hlavní příčinou současného špatného stavu veřejných financí. Navíc, v současné době vysoké nejistoty toto neumožňuje vytvořit dostatečný prostor pro řešení nenadálých událostí.
  • Upustit od plánu zrušení superhrubé mzdy a zabránit rozpadu křehké daňové základny. Její zrušení má rozpočtové dopady cca 74 až 80 miliard Kč. A namísto toho se zaměřit na důchodovou a daňovou reformu, která by umožnila snížit odvodové zatížení.
  • Najít úspory v jednotlivých kapitolách a na ministerstvech i prostřednictvím home office a sdílených pracovních míst na ministerstvech, změnou organizace práce a brzy snad i zásluhou digitalizace státní správy.
  • Provést hloubkový audit všech dotačních titulů a strukturálních politik. Již v předkovidové éře byl podíl výdajů na tzv. ekonomické zájmy (zjednodušeně řečeno dotace) v Česku šestý nejvyšší v EU a dosahoval 6 % roční produkce ekonomiky (HDP) tj. 320 miliard korun.
  • Připravit změny na příjmové straně rozpočtu. Zmodernizovat daňový systém, stabilizovat daňovou základnu a zasadit se o předvídatelnost daňového prostředí. Předložit věrohodný střednědobý rozpočtový rámec ve třech variantách vývoje: pesimistický, realistický a optimistický, jehož cílem by mělo být snižování rozpočtového schodku očištěného o ekonomický propad (tzv. strukturální bilance) k nule – tj. k vyrovnané strukturální bilanci. Vláda by právě v tuto dobu měla přiznat, jakou měrou hodlá v budoucnu fiskálně pohánět domácí poptávku, např. nepovinným navyšováním důchodů.