KoroNERV-20 kritizuje žádost vlády o navýšení schodku státního rozpočtu na 500 miliard korun. Je předkládán bez jasné hospodářské strategie ČR

Praha, 22. 6. 2020 – Ještě nejsou sečteny dopady koronavirové krize a preventivních opatření vlády na ekonomiku a ta už žádá Poslaneckou sněmovnu o opětovné navýšení letošního schodku státního rozpočtu z 300 na 500 miliard Kč. „Tento bezprecedentní deficit je předkládán bez existence jasné hospodářské strategie ČR,“ upozorňuje za iniciativu KoroNERV-20 Danuše Nerudová. „Tyto fiskální výstřely naslepo působí arogantně směrem k daňovým poplatníkům a zároveň zvyšují riziko, že velké číslo schodku bude využíváno pro obhajobu fiskálních orgií a nezodpovědnosti i v letech následujících. Tomu je třeba zabránit,“ přidává se Mojmír Hampl. „Nechceme budovat ekonomiku na steroidech vládní pomoci,“ doplňuje své kolegy ze skupiny KoroNERV-20 Helena Horská.

Členové KoroNERV-20 souhlasí, že z krize, která byla způsobena rozhodnutími vlády, je třeba se mimo jiné proinvestovat. Kromě soukromých investic a spotřeby, k jejichž nastartování je třeba změna očekávání ekonomických subjektů, pomůže ekonomice mobilizace všech dostupných prostředků pro veřejné investice. Je ale třeba investovat rychle a „chytře“ v souladu s vizí „ZÍTŘEK pro Česko“ (Změna myšlení, Inovace, Technologie, Regionalizace, bEzpečnost, Konec levné ekonomiky). Lití betonu a stavění hladových zdí tuto ekonomiku nespasí, jakkoliv je dokončení páteřní dopravní infrastruktury země žádoucí.

S odezníváním krize by měl stát omezovat dočasná opatření na podporu poptávky až k nule. Přestože se slíbená pomoc nestihneme proplatit (viz www.koronerv-20.cz), stát by ji měl v okamžiku, kdy náklady převýší přínosy, ukončit ve prospěch snížení schodku státního rozpočtu. „A to tak, aby se ČR vyhnula kumulaci toho nejhoršího: málo přímé pomoci na začátku krize a velký nárůst dluhu na jeho konci při větším poklesu ekonomiky oproti ostatním,“ varuje Horská. Pomoc státu byla klíčová na začátku krize, kde vláda selhala. Později může deformovat trh, tedy zvýhodňovat příjemce pomoci vůči ostatním. Z krize se máme proinvestovat a ne prodotovat,“ glosuje Horská.

Již před krizí se podíl dotací z veřejných rozpočtů na HDP pohyboval nad evropským průměrem a byl vyšší než v mnoha okolních státech včetně Slovenska, Polska, Rakouska či Německa. Konkrétně se v roce 2018 dle údajů Eurostatu jednalo o 6 % HDP, tedy 320 miliard korun. Koronavirová krize přinesla další explozi dotačních titulů a programů.

Deficit 500 miliard Kč pro rok 2020 povede k celkovému zadlužení ČR, které překročí 40 % HDP a může vést ke zhoršení podmínek úvěrování. „Požadavky na opětovné zvýšení deficitu státního rozpočtu jsou pouhým seznamem, který nebyl prověřen řádnou diskusí ani testem na realitu záměrů. Některé požadavky nemají nic společného s krizí, naopak vyvolávají dojem znovu vyslovení požadavků, které byly odmítnuty, nebo kráceny při původní diskusi o rozpočtu. Málo z nich je orientováno do budoucnosti a mluvíme-li o investicích, chybí jako obvykle to základní – měřitelnost návratu investice,“ přidává se za KoroNERV-20 Ivan Pilný, bývalý ministr financí.

Mojmíra Hampla dále zaráží, jak je předkládaný schodek rozpočtu poněkolikáté vyjádřen zázračně kulatým číslem. „Předkladatel má fakticky nulovou představu o tom, jak vysoký skutečně může deficit být. Aparát ministerstva financí a také představitelé vlády rezignovali na snahu si v prognóze příjmů a výdajů udělat jasno,“ myslí si Hampl.

Poslední návrh státního rozpočtu by bylo vhodné upravit o takové výdajové položky, které se realizují ve spotřebě velmi rychle a spolehlivě. Dotační programy v navržené podobě to rozhodně nejsou. K tomu aby obec, rozpočtová/příspěvková organizace nebo domácnost dotaci dostala spolehlivě do spotřeby ještě letos, bude třeba několik týdnů až měsíců příprav a možná se to do konce roku nepodaří. Nejlepší je podporovat takové výdaje, kde je vyšší množství práce a co nejmenší povolovací zátěž. Je vhodné také podporovat výdaje, kde příjemce současně odvede nějakou práci, nikoliv jen vyplní žádost,“ připojuje se další člen KoroNERV-20 Radim Dohnal.

KoroNERV-20 doporučuje pro zbytek roku 2020 a dále následující:

  • Obratem zahájit doposud odkládané a aktuálně připravené investiční projekty. Ty mají mít přednost před nepřipravenými projekty.
  • Z krize se musíme proinvestovat rychlými investicemi do nových technologií, výzkumu a vývoje, chytré infrastruktury, digitalizace, ne do „betonu“ a jiných hladových zdí či extenzivního zemědělství s negativním dopadem na životní prostředí a krajinu.
  • Mobilizovat všechny volné zdroje obcí a krajů pro investice v letošním a příštím roce zavedením pravidla 1 nebo 0. Tedy krajské i obecní samosprávy by měly dostat příspěvek od státu ve výši 20 až 25 % na každou investiční akci realizovanou či zahájenou do konce roku 2021 s tím, že následně budou neutracené prostředky samospráv (nyní cca ve výši 210 mld. Kč) použity primárně na úhradu deficitu veřejných rozpočtů.
  • Najít úspory v jednotlivých kapitolách a na ministerstvech i prostřednictvím home office a sdílených pracovních míst na ministerstvech, změnou organizace práce a brzy snad i zásluhou digitalizace státní správy. Určitá část z 66 tisíc státních úředníků prošla nouzovým stavem s výrazně nižším objemem práce za stejnou mzdu a služby státu a samospráv fungovaly. Pokud má stát někde rychle škrtat, pak mezi úředníky alespoň takovým tempem jako v soukromé sféře.
  • Provést hloubkový audit všech dotačních titulů a strukturálních politik. Již v předkovidové éře podíl výdajů na tzv. ekonomické zájmy (zjednodušeně řečeno dotace) byl v Česku 5. nejvyšší v EU a dosahoval 6 % roční produkce ekonomiky (HDP) tj. 320 miliard korun roce 2018 (na letošní rozpočet už to však vliv mít nebude).
  • Změny je třeba připravit i na příjmové straně rozpočtu. ČR se neobejde bez fundamentální reformy daňového systému reflektujícího strukturální změny ekonomiky v post-covid období.
  • Předložit střednědobý rozpočtový rámec ve třech variantách vývoje: pesimistický, realistický a optimistický, jehož cílem by mělo být snižování rozpočtového schodku očištěného o ekonomický propad (tzv. strukturální bilance) k nule – tj. k vyrovnané strukturální bilanci. Vláda by právě v tuto dobu měla přiznat, jakou měrou hodlá v budoucnu fiskálně pohánět domácí poptávku, např. nepovinným navyšováním důchodů.